Archív Dudy.eu
Jak začít hrát na dudy
Jedním z nejčastějších dotazů na různých diskusních forech včetně fora na www.dudy.eu je, jak se na dudy naučit. Odpověď na takovou otázku není zrovna jednoduchá, záleží totiž, na jaké dudy chcete hrát a pak jakou hudební průpravu máte za sebou.Nejprve tedy o typu dud. Nejjednodušší to budete mít, pokud jste se rozhodli pro dudy české, je to krajově folklorní nástroj, takže nejen že najdete pár zkušených učitelů, ale přímo i školy, kde se hře na tento typ dud vyučuje. Doporučuji v tom případě navštívit internetové stránky buď www.gajdy.cz a nebo www.prdus.com, vámi vznesený dotaz určitě nezůstane nevyslyšen.
Trochu komplikovanější situace už bude, pokud jste si vybrali dudy skotského typu. Ovšem i v tomto směru došlo v posledních letech k velkému pokroku a na scéně se objevují první oficiální školy hry na skotské dudy. Několik nadšenců, kteří se tomuto nástroji věnují víceméně profesně, vám tak dá možnost systematické a řízené výuky, z toho důvodu se v podstatě samouctví moc nedoporučuje, hra na skotské dudy má svá pravidla a techniky, které není dobré obcházet neznalostí. Více se dozvíte například na adrese skolanadudy.wz.cz, případně www.rebelpiper.cz. Poměrně slušný popis skotských dud v angličtině najdete samozřejmě také na internetu, například www.bagpipejourney.com.
A pokud jste si vybrali jiný typ dud, pak … vás čeká cesta vlastního rozhodování, kolik času můžete samovýuce věnovat. Jsou další typy dud, kde byste mohli, máte-li finanční a časové možnosti, například vyrazit do zahraničí a zkusit se učit hře u místních učitelů. Například španělské gaita, irské ulliean pipes, severské sackpipa a jiné. Pokud ale jste nakonec skutečně odkázáni jen na vlastní um, čeká vás trnitá cesta trpělivosti a přísné sebekontroly, pokud se vaše hra nemá projevovat jen jako trapný pokus o to být zajímavou ikonou.
Tady se pak o to více projeví, jakou máte hudební minulost. Hra na dudy je v základu obdobou hry na jakýkoliv melodický dechový nástroj, ideální samozřejmě pak je např. zobcová flétna, hoboj apod. V základu ale hlavně jde o uvolněné prsty. Pokud s tímto nemáte problémy, to jediné, co se tedy potřebujete naučit, je udržet stálý tón bez kolísání. Můžete začít třeba jen s jednou píšťalou, je jedno bude-li to bordun nebo přednička, ale s předničkou už si budete při tom zvykat i na položení prstů … a navíc si budete připadat lépe. Pokud máte dobrý hudební sluch, pak prostě jen poslouchejte, pokud si nevěříte, zapněte si k tomu ladičku.
Princip kontinuálního tónu spočívá v synchronizaci dechu a tlaku paže. Z vaku je vzduch do píšťal vháněn tlakem paže na vak, dostatečné množství vzduchu ve vaku přitom zajišťuje neustálé přifukování vzduchu buď přímo ústy (přes takzvaný dýchák) nebo přídavných dmýchacím vakem, který je pod druhou paží. Počátečním úskalím a zlozvykem bývá, že hráč tlak vzduchu vytváří hlavně dechem a paží si jen na okamžik vypomůže v nádechu. Taková hra by za chvíli vyčerpala, je třeba najít rovnováhu ve spolupráci dechu a zároveň paže, která udržuje tlak v měchu (pokud máte dudy z dmychákem, pak ve spolupráci obou měchů). Pokud jsou dudy najemno seřízené, můžete si všimnout, že hráč často ústy pustí dýchák, vzduch ve vaku drží zpětná záklopka, kterou by dýchák měl být vybaven. Ve chvíli, kdy dochází v měchu vzduch, hráč opět dýchánkem přifoukne vzduch do měchu. S takto seřízenými dudami se dá při hře i občas zazpívat. Ve chvíli, kdy tedy zvládnete tlaky v dudách a hraní melodie vám obecně nečiní problémy, hurá do prvních melodií a nezbývá než hrát a hrát a hrát.
Pokud stojíte opravdu úplně na začátku, tedy žádný dechový nástroj vás předtím neoslovil, čeká vás cesta náročnější, ale ne beznadějná. Osobně bych doporučil začít nejdřív třeba na zobcovou flétnu, ale pokud je vaše netrpělivost silnější, zkuste se na dudy rovnou učit jako na zobcovou flétnu. Pojednání o nalezení ideálního tlaku v dudách platí i pro vás, až se vám to povede, čeká vás pak sama výuka hry. Doporučuji koupit si například nějakou notovou školu na zobcovou flétnu pro začátečníky a začít pomalu stránku po stránce. Ideální v tom případě je, pokud máte dudy s otevřeným prstokladem (např. dudy „středověkého“ typu), navíc byste měli z počátku hrát bez bordunu, zcela určitě všechny ty zápisy nebudou v tonině vašeho bordunu, což by vás mátlo a výsledný efekt by byl zřejmě i neposlouchatelný. Máte-li dudy jiného prstokladu, pak je hledání notových zápisů a melodií dáno více typem dud.
K závěru pravidla pro zamyšlení. Jedním je Patnáctero špatného dudáka od Václava Routa, které najdete zde na našem webu (váže se především na skotské dudy, ale v zásadě platí obecně), druhým pak desatero pro kontrabasisty, které ovšem v základních bodech má taktéž universální platnost:
- Neuč se nikdy třetí notě, dokud neumíš první dvě
- Co umíš pomalu, půjde ti v každém tempu, co neumíš pomalu, neumíš vůbec.
- Naučíš-li se něčemu falešně, vydáváš se v nebezpečí, že to budeš falešně umět.
- Co chceš umět ve směru nahoru, uměj i dolů a naopak.
- Až budeš umět velmi mnoho, nemysli si, že umíš všechno.
- Zdá se ti, že hraješ pomalu? Hraj ještě 4x pomaleji a pak to bude teprve pomalu.
- Cvičit
- Cvičit
- Cvičit
- Cvičit