Archív Dudy.eu
Dudácké setkání v Malešově 2010
Když se výrobce jakéhokoliv produktu setká se svými odběrateli a dokonce i s potenciálními dalšími klienty, je to vždycky přínosem pro obě strany. Odběratelé se mohou více dozvědět o detailech předmětu svého dřívějšího nákupu, možnosti přechodu na lepší verze a případně i vychytávky pro lepší využití. Potenciální další kupci se dozví více o tom, co by možná tedy mohli koupit s tím, že by kupovali rovnou už nejnovější verzi. No a výrobce má samozřejmě kromě možnosti rozšíření svého stáda oveček také možnost nutné zpětné vazby o tom, co nefunguje, co naopak je dokonalé a není tedy nutno se tím dále zaobírat (rozumějme, zaobírat se dalším vývojem) a samozřejmě pak vidět úroveň spokojenosti svých odběratelů. Pokud je tímto produktem hudební nástroj, je to o to krásnější, protože hudba a tedy i hudební nástroje, coby její nositelé, je vždy produktem duši povznášejícím. Pokud navrch tímto nástrojem jsou dudy (řekněme středověké, abychom se pokusili skupinu ještě více vyselektovat), slibuje takové setkání navíc jiskru živelnosti.Přesně takové setkání vyhlásil výrobce dud Petr Skalický z Brna, vybral pro něj příhodné a z hlediska geografické dostupnosti pro své po republice rozptýlené svěřence ideální místo na Malešovské tvrzi u Kutné Hory.
Kdyby měla být akce popsána strohým jazykem konferenčních zpráv, vypadalo by to asi takto:
Datum: 20.11.2010, 13:00
Místo: Malešovká tvrz
Účastníci: Petr Skalický, dále po jednom zástupci kapel Peregrin, Gnomus, Weytora, Bakchus, Radvanoch......
Program: Ukázka starších i novějších výrobků středověkých dud, objasnění procesu výroby dvouplátků do předniček a jednoplátků do bordunů, možnost zkušební hry na jednotlivé výrobky. Na závěr večera raut pro účastníky se společným hraním.
Ale byla by škoda tak příjemně strávený odpolednovečer odbýt. Tedy po postupném příjezdu jednotlivců, kdy byl prostor se navzájem seznámit (pro ty, co se neznali) a začít chladnější sklenkou červeného, byli účastníci usazeni do vstupní haly tvrze a... začalo se. Rozepisovat se o tom, co všechno Petr Skalický popisoval, nemá cenu, on o tom třeba jednou napíše knížku nebo aspoň pojednání na tenhle web. Rozhodně to bylo pro muzikanta zajímavé, dokonce byl ochoten nechat každý kousek dřeva kolovat a dokonce si na něj zahrát. V tak vzácných chvílích člověk přijme i riziko přenosu infekčních chorob, chřipka, nechřipka, pásový nepásový opar, když je možnost, je třeba to využít. Vrcholem pak byli jeho 3 bodrunové E dur/moll dudy s malým měchem, jakýsi test přizpůsobivosti muzikantů proměnlivým podmínkám. Seminář se postupně sám přetvořil v povídání skupinek nad jednotlivými kousky, takže občas pro nezainteresované kolemjdoucí byla kakofonie zvuků velmi... zajímavá. A skutečně, kolemjdoucí byli. V průběhu semináře se totiž ve vedlejší místnosti připravovala stylová hostina o vícero chodech. Když už tedy zima v nevytopené hale začala být skutečně na škodu, přišla ta správná chvíle zlomu a na pozvání pana velkotvrzného se účastníci semináře přesunuli (již ve stylovém společenském úboru) do vedlejší kuchyňojídelny, kde se stali účastníky přehlídky mistrovství kuchařského páně J.Klímy a jeho pomocných sil. O samotné večeři by se dal (a měl) napsat jiný článek na webu pro změnu kulinářském, proto zmiňme jen, že bylo několik chodů polévkou počínaje a zákuskem konče, to mezitím se nedalo ani stíhat. Závěrem pak bylo rozléváno víno rozličných jmen, krom jiného napříkla bílé víno, v kterém byly poctivě louhovány růžové okvětní lístky. Po tom všem bylo třeba, aby i muzikanti přidali něco do vínku a tak se chopili píšťal, dud a bubnů a za chvíli už, jak to tak bývá, nebylo slyšet ani rány z děla (kdyby byly vypáleny).
Nezbývá než doufat, že to nebyl ročník první, ale zahajovací a že bude stále lépe. Doufejme, že i další vlastníci tohoto nástroje se osmělí a za rok dorazí, doufejme, že se tento nástroj v našich končinách vymaní z nálepky "rozladěná koza", "uřvaný skot" a "diletantský středověk" a že postupným nabalováním skutečných zájemců dojde k jeho obrodě i v jiných žánrech, tak, jak je tomu jinde ve světě. Cesta, kterou zvolil Petr Skalický zdá se být tomu nápomocna.
