Archív Dudy.eu
Popis dud
Přednička, chanter
Jedná se o hlavní část dud, která hraje melodickou linku. V současné době můžeme dudy obecně rozdělit do dvou základních tříd podle typu chanteru (předničky či melodické píšťaly): kónický a cylindrický typ. Tvar kónického typu zvnějšku zdánlivě připomíná konec trubky či polnice a průměr vnitřního otvoru se postupně rozšiřuje shora dolů, zatímco cylindrický typ má průměr vnitřního otvoru po celé délce stejný. Kónický typ je často vyroben z jednoho kusu dřeva (v současnosti bývá někdy nahrazováno plastem) a vybaven dvojplátkem (podobný jako např. u hoboje). Cylindrický typ je vyroben podstatně jednodušeji, někdy je jako materiál použita například kost či rákos a často je osazen jednoduchým plátkem (piskor), ať již idioglotním či heteroglotním. Hudební charakter těchto dvou typů se také velmi výrazně liší. Zatímco kónický typ je velmi hlučný a má velmi pronikavý zvuk, zvuk cylindrického typu je obecně hlubší a jemnější.
Vytáhneme-li píšťalu z dud, lze jí většinou použít jako vzdušnicovou šalmaj, která se používá i jako samostatná píšťala a je předchůdcem dnešního hoboje či fagotu.
Bordun, huk
Bordunem se obecně rozumí táhlý tón, který je podkladem pro melodickou linku. K tomu se využívá různých nástrojů, například trumšaj, australské didgeridoo apod. Bordunovou strunu má například i středověká niněra. U dud je to většinou jednoplátková píšťala válcového (cylindrického) vrtání držící jeden táhlý tón, používá se pro ní také název huk. Tento tón lze u dudových bordunových píšťal často před hrou změnit v rozsahu jednoho tónu, tzn. pokud jsou například dudy laděné od tónu C (jako sopranová zobcová flétna), můžeme mít bordun buď v C a hrát stupnici C-dur nebo v D a hrát stupnici d-moll. Pro některé starší typy dud možnost přelaďování neplatí a naopak například relativně novější irské dudy uillean pipe mají možnost přelaďovat borduny přímo za hry.
Bordunová píšťala je laděna buď ve stejné oktávě jako přednička nebo je o jednu až dvě oktávy níže, výjimečně pak naopak o oktávu výše. Pokud dudy obsahují více bordunových huků, bývá mezi nimi interval oktávy nebo kvinty. Hráč má podle typu dud bordunovou píšťalu posazenou buď na rameni směrem dozadu (např. španělské gajta), nebo má 2-3 borduny rozloženy do vějíře na lokti (např. dudy skotského typu), nebo ji svírá pod paží směrem dopředu opřenou o měch (např. některé typy dud v Holandsku, Francii) nebo visí volně podél měchu (např. balkánské gajdy) nebo je napevno přidělána vedle hlavní předničky (např. jeden z bordunů u northumberlandských dud).
Měch, vak, pytel
Spojuje oba předchozí díly v jeden celek a dává konečný smysl celému principu dud. Ve vaku je tedy zasazena přednička, jeden či více bordunů a dýchací trubička (dýchák), skrze kterou je vzduch přiváděn buď přímo z úst nebo z druhého menšího měchu (dmycháku). Měch bývá vyroben ze zvířecí kůže, v poslední době je tato nahrazována jinými materiály.
Z vaku je vzduch do píšťal vháněn tlakem paže, dostatečné množství vzduchu ve vaku přitom zajišťuje neustálé přifukování vzduchu buď přímo ústy (přes takzvaný dýchák) nebo přídavných dmýchacím vakem, který je pod druhou paží. Je tedy nutno sesynchronizovat několik prvků, aby z dud vycházel čistý nekolísající tón, což je to, co činí hru na tento nástroj technicky náročnější.