Archív Dudy.eu
Historie
Najít dostupné a pokud možno ucelené prameny o historii dud není snadné, proto nesmírně oceňuji knihu pana J. Režného 5000 let s dudami, která je mi základním zdrojem k tomuto tématu a kterou zároveň vřele doporučuji zájemcům a hlubší pohled.Pokud bychom se vydali po stopách historie dud, čekala by nás zapeklitá cesta nejen časem, ale i prostorem. Je totiž otázkou, kde začít, jestli u dud se všemi náležitostmi nebo u prvních dechových píšťal, které jsou v dudách následně obsaženy a nebo dokonce třeba i u prvních pokusů o vydání zvuku na rákosové nebo třtinové trubičky, z kterých se později vyvinuly první jednoplátky, které právě vytváří zvuk v píšťalách dud. Začneme-li zde, budeme se zřejmě pohybovat v oblastech přední a střední Asie a časově několik tisíc let zpět. Rozptyl máme něco mezi 6000 lety až dobou kamennou. První doložené píšťaly by měly být od dolního toku Eufratu z roku 2800 př.n.l., kde sloužily pro pobavení vládnoucích vrstev. U těchto píšťal ještě nebyl použit žádný měch, fungovaly tedy buď jako šalmaje tj. normální hra jako například na hoboj a nebo vak nahradila samotná ústní dutina. Nepřerušovaný tón jako na dudách hráči dosáhli tzv. cirkulárním dechem, kdy z úst jde nepřetržitý proud vzduchu (princip podobný hře například na dnes známé australské didjeridoo). Do dnes je možné slyšet profesionální hráče na sardinské launeddas, systém tří píšťal vložených naráz do úst - jedna dvojpíšťala melodická a jedna doprovodná píšťala bordunová. Zde tedy melodické píšťaly doprovází táhlý bordunový zvuk, který už známe i z dnešních dud.
Časem došlo ke spojení všech píšťal melodických i bordunových pomocí měchu z kůže. Zřejmě se jednalo o původní vaky na vodu, protože nesměly propouštět vzduch, jinak by hra nebyla možná. Náročnější cirkulární dech byl tedy nahrazen právě těmito vaky, které umožnily regulovat tlak vzduchu na plátky píšťal.
Jedním z prvních nástojů tohoto typu se tak stal například platerspiel, píšťala s měchuřinou. Zásobní vak je velmi malý a je přímo před ústy hráče. Tlak vzduchu je udržován tlakem paží, které hrají na píšťalu a zárověň tlačí píšťalami proti rtům. Často je hned vedle melodické píšťaly i píšťala bordunová ve stejné oktávě.
Některé z prvních dud se svírali ne pod paží, jak je dnes nejčastěji zvykem, ale například dlaněmi, zatímco natažené prsty hráli melodii, nebo byl vak umístěn mezi hrudník a píšťalu a ruce při hře současně tlačily proti celému tělu.
Další pojednání o historii dud (převážně skotských a irských) můžete nalézt v článku od Václava Routa.